Mimo materiální a technickou potřebu obnovy náměstí bude třeba řešit mobilitu, udržitelnost, přístupnost či vizuální, světelný nebo hlukový smog. Nesmíme také zapomenout na fakt, že města se čím dál více budou muset orientovat na volný čas lidí a klima. Bude potřeba moderovat turismus a komerční využití v parteru, stejně jako připravovat vhodný provozní program. Vše výše zmíněné není vhodné řešit pravidly a příkazy. Mnohem lépe k tomu slouží správně navržený prostor, který přináší adekvátnost, bezpečnost, estetickou kvalitu a motivuje lidi i jednotlivé aktéry k určitému chování.
Z území pro automobily se stává společný prostor pro město a jeho obyvatele. Náměstí opět patří kostelu, radnici a lépe integruje společenské akce i každodenní život. Většina plochy je v jednom materiálu a jedné výškové úrovni. Chceme ponechat důstojný volný prostor životu města a připojit parter okolních domů. Inspiraci hledáme v historických fotografiích i dobrých příkladech tolik obdivovaných italských měst. Přidáváme několik prvků, které v celé ploše vytvářejí oblasti s vlastním charakterem a zcela zásadně podporují zlepšení mikroklimatu. Nové pítko, kašna před radnicí a kostelem, shluk stromů nebo vodní prvek pro nejmladší. Vše umísťujeme tak, abychom nebránili konání velkých společenských akcí, které jsou pro město typické a pro veřejný prostor i život zcela zásadní. V symbolické rovině připomínáme původní stopu kostela a souborem opatření podtrhujeme prostor mezi radnicí a kostelem.
Navazující ulice pouze kultivujeme. Zásadní úpravou však prochází ulice Nádražní, která se mění na velkorysou pěší zónu otevřenou směrem do parku, který je v současnosti odříznutý a uzavřený sám do sebe. Od náměstí ponecháváme výhled na budovu nádraží. Průhledy i uzlové body jsou pro nás ve veřejném prostoru velmi důležité.
Mimo řešené území nastiňujeme i možnou úpravu předprostoru nádraží a navrhujeme malý altán do parku.
